Příběhy emocí
Žena, která neuměla říci ,,ne"
Na první pohled působila jako člověk, kterého by chtěl mít každý ve svém životě. Ochotná, usměvavá a spolehlivá. Když někdo potřeboval pomoct, byla první, kdo přispěchal. V práci zůstávala přesčas, kamarádce hlídala děti. Rodině zařizovala všechno možné. Když ji někdo požádal o další laskavost, vždy odpověděla "jasně". Jenže jedno slovo nikdy neřekla: "Ne". Ne proto, že by ho neznala, ale proto, že měla strach, že zklame. Že ji druzí přestanou mít rádi a nechtěla působit sobecky. Každý večer seděla doma úplně vyčerpaná a přemýšlela, proč má pocit, že žije život všech ostatních, jen ne svůj. Možná znáte někoho podobného a možná jste ten pocit někdy zažili i vy. Říct "ano" ostatním je krásné, dokud tím nezačne říkat "ne" sami sobě.
- Právě s tímto typem prožívání emocí a pocitů bývá spojována Bachova květová esence Centaury. Je určena lidem, kteří jsou laskaví, obětaví a ochotni pomáhat, ale často zapomínají na sebe. Možná není největší odvaha za každou cenu pomáhat ostatním, ale umět si říct: "Možná tentokrát potřebuji čas i pro sebe."
Muž, který se celý život usmíval
Když se ho někdo zeptal, jak se má, odpověď byla vždy stejná. "Skvěle." Říkal to kolegům, sousedům i rodině. Řekl to i ve dnech, kdy měl chuť zavřít dveře, vypnout telefon a na chvíli zavřít oči a zmizet. Byl tím člověkem, který rozesmál celou místnost, vyprávěl historky a dělal si legraci sám ze sebe. Každý odcházel s pocitem, že s tím člověkem je za všech okolností legrace. Ale jen málokdo věděl, že když se večer za ním zavřely dveře bytu, nastalo ticho. Takové ticho, kterému se celý den snažil utéct. Nechtěl nikoho zatěžovat svými starostmi a také nechtěl být ten, kdo si stěžuje. Nechtěl kazit ostatním náladu, a tak si zvykl nosit úsměv stále na tváři. Časem už ani nevěděl, jestli se směje doopravdy, nebo jen proto, že to od něj všichni očekávají. Jednoho dne se ho dcera zeptala: "Tati, jsi šťastný?" Usmál se a řekl: "Samozřejmě." Jenže tentokrát přišla další otázka: "A proč máš pokaždé smutné oči, když si myslíš, že se nikdo nedívá?" Ta věta mu stále zněla v uších. Poprvé po mnoha letech si připustil, že být silný neznamená schovávat bolest, že odvaha někdy nevypadá jako úsměv.
- Právě tento způsob prožívání emocí bývá spojován s esencí Agrimony. Tato esence je určena lidem, kteří navenek působí klidně, vesele a bezstarostně, zatímco uvnitř nich zuří tichý boj, o kterém často nikdo neví. A možná právě ve chvíli, kdy přestanou skrývat své emoce, zjistí, že na to už nemusejí být sami.